Jeden krok
"Takže, můžu ti doporučit?"
"Že váháš!"
"Fajn…"
Stačí jen krok a začne svět
ve víru hned se obracet,
kde sílu vzít vrátit vše zpět,
pár vět, pár vět…kde začít,
konec je na dohled.
"Tak jdeš?", podíval se na mě Dylen.
"Jo, jasně..že jdu..", nucený úsměv. Poslední dobou jen to. Někdy je v náladě, je s ním sranda, ale jindy mě seřve jen za to, že nemám hluboký výstřih nebo minisukni.
"Fajn…", chytl mě kolem ramen a vyrazili jsme. Až teď jsem si uvědomila, že ani nevím, kam jdeme. Jako by mi četl myšlenky.
"To je překvapení…", usmál se a políbil mě do vlasů.
***
"Máš to?", zeptal se, když jsem konečně dorazila na místo setkání.
"Jo.., ale co to je?"
"Uvidíš..", odbyl mě, vzal za ruku a táhl do nějakého klubu.
"Cloe, tohle je Max..", představil mě vysokému blonďákovi. Podle mě si až moc věřil.
"Těší mě..", usmál se.
"Nápodobně.."
"Já si musím odskočit, zatím se tady seznam s Maxem..", křikl na mě Dylen. No to si snad dělá srandu! Vždyť toho kluka ani neznám!
"Můžu tě pozvat na drink?", řekl a podal mi ruku. No..proč ne? Vždyť jeden drink..
"Dobře..", pousmála jsem se, přijala jeho nabízenou ruku a šla k baru.
"Takže, můžu ti doporučit?"
"Jo, moc se v těch názvech neorientuju.."
"Fajn.., jeden Dereed, tady pro slečnu", křikl na barmana. Za chvilku jsem to měla v ruce. Nedůvěřivě jsem si změřila do červena zbarvenou tekutinu a podívala jsem se na Maxe.
"Skvělé..", jelikož jsem neměla náladu to protahovat, hodila jsem to do sebe na ex.
"Na to, že je to nealko, je to vážně dobrý.."
"Chceš ještě jeden?", mrkl na mě.
"Že váháš!", ani nevím, jak, ale docela slušně se mi motala hlava. Možná se mi to zdálo, ale jako by se zatvářil tak nějak.., to se mi určitě zdálo.
tvý tělo v shit se promění.
Ale co víc? Víc nic!
Nic se nezmění …já
chci jenom říct není to lehký,
jak se zdá…
"Neděs se, vážně nic nebylo. Než jsem se mohl o něco pokusit, tak si spala jak zabitá..", upřesnil. Uff, tak to jsem si oddechla.
"Myslím, že mi praskne hlava..", praštila jsem sebou do polštáře.
"Počkej, něco ti udělám.., zatím..se..chovej se tu jako doma..", usmál se na mě. Hm, asi budu muset upravit hodnocení. Člověk by opravdu neměl dávat na první dojem. Je celkem příjemný.., ale kde je Dylen?
Tak řekni proč, kdo to ví?
Kde´s ztratil sebe..sebevědomí,
marně hledáš porozumění, jen děsivý
pocity znáš, strach máš procitnout
z falešnýho snění.
***
Jen jeden krok…
a bude, bude to možná šok…
s osudem pohrát si nemáš nárok…
hej, tak mě poslouchej
už dávno nejseš malej.
***
Klidně skoč, prej nebolí to, nebolí…
Došla jsem k mostu. Prej to nebolí. Tak se uvidí. Při pohledu dolů mi běhá mráz po zádech. Hodně velká výška. Poroučím se, svět nestojí o zhrzelou feťačku.. Jeden krok…
"Děsný sen..", zhodnotím, když se probudím. To už je tolik? Musím jít, dneska jdu s Dylenem do klubu..
Natáhni ruku možná malou odpověd ti dám,
každej jsme aspoň jednou k smrti nejblíž.
Tu sílu rozhodnout se v sobě musíš najít sám,
doufej, že neprohloupíš.